Rybarina.eu - Lov kaprů a sumců‚ stránka o rybaření

 

 Náš carpteam se již na jaře shodl na tom, že by bylo dobré se společně po delší době vydat za úlovkem někam za hranice. Debata nebyla nijak dlouhá a vyhrál Liborův návrh na italskou řeku Po. Z důvodů různých povinností či pracovního vytížení však byla o něco horší domluva termínu výpravy. Nakonec po domluvě všech účastníků padl konečný návrh 9. 8. 2009. Tento den jsme také opravdu odjížděli. Poslední týden před odjezdem bohužel ze zdravotních důvodů odpadl Tomáš Smrčka a tak jeho místo nahradil Liborův syn. Strategii jsme měli vymyšlenou již dlouho před odjezdem. Všichni jsme se shodli na tom, že jako první variantu bychom chtěli nalézt nějaké vhodné místo na lov kaprů. Poblíž města Porto Viro se nám to na jednom kanálu dokonce i podařilo. Jediným mínusem tohoto místa byl nedostatek stromů a závětří v blízkém okolí, tudíž jsme byli celou dobu vystaveni přímému slunci.Po celonoční cestě, kterou nám zdánlivě spolehlivá navigace ještě prodloužila průjezdem přes Alpy a Dolomity, jsme měli pocit, že to horko a žár absolutně nemůžeme vydržet. Nakonec jsme se ale sebrali a začali stavět bivaky a stojany.Po zakoupení povolenky v tamním rybářském krámku u usměvavého pána (který měl v nabídce nástražní ryby, červi, rousnice a to vše v českých nápisech) jsme začali kanál mapovat sonarem.Kanál byl široký asi jako Labe (kolem 70 metrů) a zrovna tak neskýtal ani moc odlišností dna.Nejhorší, co však sonar ukázal, 

byla teplota vody - 31,4 stupňů! Což pro nás byla celkem rána, s kterou jsme nepočítali. Nakonec jsme po počátečním zděšení usoudili, že i když třeba kapři nebudou tolik brát přes den, je tu možnost nočních záběrů anebo že jsou prostě kapři na zdejší teploty přivyklí. Po zvolení míst a jejich prokrmení jsme s nadějí očekávali první záběr. Že tu ryby jsou a berou, jsme se přesvědčili u feederaření nástražních ryb. Jednalo se převážně o karasy a cejny. Nešlo o nějaký závod, neboť záběry přicházeli poskromnu a dost nečekaně. Martinovi se podařil pěkný úlovek – cejn/59cm -  a i pár pěkných  karasů nad 40cm.  Kapři však ne a ne brát. Další nemilé překvapení přišlo v podobě změn směru proudu zhruba v 5ti hodinových intervalech. Jev jsme přisuzovali působení přílivu a odlivu. V jeho důsledku střídavě klesala a stoupala hladina minimálně o jeden metr, což se nám vůbec nelíbilo. Ale co hůř - to nejhorší mělo teprve přijít. Měli jsme nahozeno celkově 7 prutů na kapra a 5 na sumce. Hned první večer přišel Liborovi ml. sumec kolem 90cm a měl z něj velkou radost. A i nám to přidalo na náladě, vždyť už v tak složitém lovení potěší každá ryba.Také Martin se dočkal záběru.Prut náhle vylétl ze stojanu. Poté, co ho sebral ze země a zasekl, bohužel už nic na druhé straně udice nebylo. Ale i tak to byla další vzpruha. Druhý den byl krušný již od rána. V půl deváté nás vytáhlo z bivaků nesnesitelné vedro a ještě před ranní kávou jsme museli do vody. To jsem již spolu s Martinem špekuloval jak udělat nějaký přístřešek z plachty od vozíku. Což se nám také podařilo, díky náhradním tyčím k bivaku. Toto  provizorní zastřešení nám doslova zajistilo týdenní přežití. Martin dopoledne zabodoval v podobě kapra - 80cm a také Libor ml. jednoho chytl. Vpodvečer přišel Martinovi další kapr této kategorie a tak jsme si říkali, že již v noci by měli brát víc s chutí. Ale to, jestli by brali či ne, to jsme se bohužel nedozvěděli díky tomu, co následovalo. Se setměním a s odlivem nám řvaly hlásiče na všech prutech, protože po hladině připlouvaly ostrůvky rostlin podobných našemu stulíku, které sahaly díky kořenům až 1,5 metru pod hladinu.Tahle spoušť nám smotala všechny udice a bylo po lovu. Zděšení, naštvaní a s přetrhanými šňůrami jsme vsadili na zadní olova. Bohužel ani to nepomohlo, protože zhruba po třech hodinách se vše vracelo zpět a to těsně při břehu. Potom jsme byli už celkem nešťastní. Spoléhat jen na denní lov v 36 stupňovém vedru se nám vůbec nechtělo a každý z nás už přemýšlel o hlavním toku. Malá náplast v podobě mého sumce kolem 90cm nás vůbec neuklidnila. Libor v jednom kuse nadával, jezdil na člunu sem a tam a čistil bójky. Při jedné z jeho vyjížděk zjistil, že všechny nástražní ryby jsou vytaženy do rostlin a my vlastně nechytáme. Tudíž se najezdil opravdu hodně a já osobně ho v tomto směru obdivuji.Nicméně, pro lov kaprů toto věčné ježdění také není dobré. Začínali jsme mít pocit, že při tomto způsobu lovu se velkého kapra snad ani nedožijeme. Tato invaze rostlin se opakovala mimo 2 nocí celý týden. Na noční chytání kaprů jsme rezignovali už od té naší první noci. Vždy jsme to nechávali nahozené jen do té doby, co to šlo a pak zůstávaly nastraženy pruty jen na sumce.

Druhou noc při této rostlinné návštěvě se rozzvučela rolnička na mém prutu. Při dobíhání jsem viděl jak je prut ohnutý do luku, což mi dávalo naději, že zaseknu. A taky jsem zasekl. Nikdy jsem na udici neměl rybu větší jak 23 kg a tak jsem byl chviličku překvapen, cože se to děje, ale vzápětí mi došlo, že to, co mi rve šňůru z navijáku, bude opravdu velké. A tak jsem přistoupil na silovou disciplínu, kterou jsem nejednou viděl u Libora při zdolávání sumců. Zprvu jsem vůbec neměl šanci rybu zastavit natož otočit, ale jelikož se nebezpečně blížila k Liborově bójce, musel jsem zabrat z plných sil. Výsledek toho byl, že se sumec tak napůl otočil, což mi přidalo na sebevědomí a zkusil jsem to znovu. Sumec plul pár sekund směrem ke mně, pak se opět otočil a vyrval mi z navijáku tak 15metrů. V té chvíli mi došlo, že nevidím bójku. Z toho jsme vyvodili, že za sebou vláčí kámen kolem 10 kg i s trhačkou, která se záhadně nepřetrhla ani záběrem ani zásekem. Souboj netrval více jak 5 minut. Jediné, co si pamatuji z okolního ruchu, byla Martinova trefná poznámka: „To je sumec jak hovado!“. Znaveného sumce i s kamenem pak našel a vylovil z rostlinného ostrova Libor. Po krátké prohlídce jsme  sumečka, přivázali pro ranní focení. Pro mě to byl jeden z krásných zážitků a také osobní rekord. S tímhle vědomím jsem také usínal. Vlastně to změnilo celý pohled na to trápení, co jsme tu zažívali, a tak nějak nám to vrátilo optimismus. Ráno jsme sumce přeměřili na plovoucích podložkách a měřil úctyhodných 181cm.  Pokoušeli jsme se ho zvážit, ale nebylo to možné, jelikož ani jeho vytažení na břeh se nezdálo být reálné bez újmy na jeho zdraví i kráse. Tak jsme se spokojili s tím, že váha nad vodou

ukazovala něco mezi 40-45 kilogramy. Krasavce jsme vypustili zpět na svobodu. Další dva dny slavil úspěchy Martin i Libor,  ale kapři neměli více jak 81cm. Jako třešnička na dortu přišla v noci dva dny před odjezdem bouřka a my se ocitli přímo v jejím epicentru. Zatímco já a Martin jsme zvolili být v bivaku a snažit se ho udržet, Liborové to vzdali a schovali se do auta. Po zhruba 30 minutovém boji s vichrem se nám nadzvedla předsíňka u bivaku a pršelo i dovnitř. Do toho mi o záda bubnovaly kroupy, a jak jsempozději zjistil, dokonce i ešusy a hrnky. Po této další katastrofě jsme zjistili, že nám ulétl člun, roztrhl bivak a že Martin má stojan i s pruty na zemi. Člun i pádla jsme posléze zahlédli asi sto metrů daleko v poli.  Zatímco já s Martinem jsme mohli spát v bivaku na lehátkách, Liborové museli spát v autě, jelikož měli vše komplet mokré.   Tato událost nás již nemohla vyvézt z míry a v tom největším větru a dešti jsme si zpívali píseň o námořních vlcích. Nakonec výprava nebyla zase tak strašná a rádi se sem vrátíme, ovšem příště bychom chtěli zkusit hlavní tok. Máme také o další zkušenost na víc a nyní víme, že v létě se na tomto kanálu dá chytat jen extrémním způsobem. Celkový součet ulovených ryb byl: 16 kaprů (největší 81cm), dále 6 sumců (největší 181cm) a také jeden unikátní úlovek candáta na 2 koule o průměru 23mm. Na feeder bylo zdoláno X cejnů a karasů.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                            Zdeněk